Kdo přežije?

Vše začalo jako každý rok. Scházíme se v Brně u autobusu, probíhá chvíle papírování a nervozity u odjezdu. Není to ale nic k nevydržení, a tak brzo vyrážíme. Ještě poslední ohlédnutí za mávajícími rodiči a hurá na cestu. No jo, ale kam to vlastně jedeme? Na naše dotazy se vždy dozvíme jen "Všechno se včas dozvíte." No co, hlavně že tu jsou ostatní kamarádi. Náhle ale jede autobus pomaleji a pomaleji až zastaví úplně a zjišťujeme, že už neujede ani metr a tak musíme dál po svých, stávají se z nás trosečníci. No to nám to pěkně začíná.... 

Všichni víme, že pro přežití v divočině (a to si pište, že vysočina je velká divočina) je nejdůležitější voda. Proto se nám velmi hodí ukazatel k místnímu rybníku. Tak jdeme, hlavně nepoztrácet nejmladší trosečníky a dostat se na místo za světla. To se nám daří, a tak v plném počtu nacházíme jiné, cizí trosečníky. Dnes je opravdu špatný den. Tito chudáci měli větší smůlu než my. Letěli totiž letadlem a to se jim porouchalo. Naštěstí se s ním zapíchli přímo do rybníka, a tak se kromě ekologické katastrofy nic vážnějšího nestalo. Za přispění našich nejzkušenějších táborníků vytahujeme z vody přeživší, jejich vzácné náklady a dokonce i drahocenné černé skříňky. Navíc nám jeden z přeživších dost zmateně popisuje, že při sestupu zahlídl místo, kde bychom se mohli prozatím utábořit všichni společně, vzájemně si pomoci a naučit se od sebe něco nového, nejen pro přežití. 

Opět se tedy vydáváme na cestu a ukazuje se, že jejich informace se zakládají na pravdě. A tak brzo nacházíme kadibudky, stany, jídelnu a k velké radosti našich žaludků kuchyň i s kuchařkami. No to už je lepší vyhlídka na další dny :) Tak teď se ubytovat, najíst a dohodnout nějaký plán pro přežití a návrat do civilizace.

Strategicky se rozdělujeme do několika menších skupin a tak máme možnost prozkoumat větší plochu lesa, co je v okolí. Díky tomu sestavujeme přibližnou mapu. Musíme se naučit základní dovednosti jako jsou užitečné uzly a zdravověda, ale i poznat v přírodě základní rostliny a co se časem ukazuje jako velice důležité, umět rozšifrovat nejen černé skříňky z letadla, ale i záhadné zprávy co nacházíme. Naše nejzkušenější skupina dokonce tráví většinu času v předsunuté základně, kterou si musela vybudovat a učí se tajům orientace a přežití v přírodě. 

No nebudu Vám tu rozepisovat dopodrobna  co se dělo. Hlavní je, že jsme všichni přežili a co víc. Byli jsme v tom učení natolik dobří, že jsme zvládli rozluštit i veledůležitou zprávu co jsme zadrželi sabotérům z letadla. A tak jsme zjistili, že se jim podařilo opravit náš autobus a chtějí jím uprchnout zpět do civilizace. No naštěstí jsme je předběhli, a tak jsme na cestě domů my. Teda že to byl ale parádní týden. 

Tak zase za rok ahoj!